Týden plný pohádkových dní prožily holky ze 14. skautského oddílu Jitřenky z Jeseníku v Adamovském údolí u Starého Města pod Sněžníkem. V sobotu 28. července se sjelo 12 dětí, 5 vedoucích, jedna kuchařka a dva dřevorubci do již připraveného tábora, který se rozprostíral na krásném a tichém místě v lese. Místa ke spaní bylo dost, tak kromě dětí, které spaly po dvou, si bylo možné vybrat z několika stanů.
Kdo si myslí, že bez elektřiny a zemního plynu nelze přežít, je docela na omylu. Náš tábor měl snad vše potřebné k přežití a lesnímu komfortu. Byla zde dokonce i sprcha s docela dobrým tlakem, který zajišťoval samospád. A když se zatopilo pod kotel, byla denně teplá voda na sprchování. Kousek od „lesní koupelny“ se nacházela tůňka, utvořená z potůčku, který protékal kolem tábora.
Bylo zde také ohniště, které se nacházelo kousek od tábora za potokem. Večeře v podobě opékání špekáčků se připravovala právě zde.
V neděli po snídani všichni vyrazili do Starého Města, kde se konaly od pátku oslavy. Na programu byla Svatoanenská slavnostní mše svatá ve farním kostele zasvěceného právě svaté Anně. Po mši svaté bylo potřeba trochu posvačit a poohlédnout se po nějaké té cukrárně.
V dalších dnech se putovalo na Ostružník, do Petříkova, kde děti a mnozí dospělí zakusili první jízdu v životě na letní bobové dráze. Smrt v očích při projíždění zatáček naznačovala, že tato první jízda nebyla vůbec jednoduchá. Teprve se sloganem „čím míň brzdíš, tím se lépe jede“ byly druhé jízdy už opravdu tím super zážitkem.
Ve Starém Městě se nachází podnik s názvem PRO-BIO, kde se vyrábějí potravinářské výrobky BIO. Zde jsme se díky známosti jednoho ze skautů mohli podívat. Nahlédli jsme do skladů a pak navštívili mlýn. Každý si musel obléci ochranný bílý oděv a čepici. Přednáška byla poutavá. Nakonec došlo ještě k hromadnému zvážení všech dětí i vedoucích na váze pro kamiony. Váha jim šla trochu šejdrem, protože jsme vážili „jen“ 350 kg.
Skoro ke každému skautskému táboru patří noční přepad. Ani zde tomu nebylo jinak. Ve čtvrtek v jednu hodinu ráno byla unesena jedna ze dvou skautek, které byly na hlídce. Celý tábor byl zalarmován a hledali jsme záškodníky. Nakonec za nocleh a jídlo byla vrácena a všichni si oddechli.
A dny rychle plynuly a než se člověk otočil, byl tu konec. V pátek po páté hodině se sjeli někteří rodiče dětí, byl poslední slavnostní nástup a táborák.
Jako všechno má své plusy a mínusy. Kromě obrovských plusů mohu napsat jen jediný mínus a to, že vše rychle uteklo.
Velké díky patří všem vedoucím, jejich příprava byla obdivuhodná, paní kuchařce, která do každého jídla kromě obvyklých ingrediencí přidávala úsměv a lásku. I proto se vždy vše, co bylo na talířkách, snědlo.
Závěrem nesmím opomenout ještě asi tři táborníky, kteří přebývali v tamější kuchyni a trošku znepříjemňovali paní kuchařce život. Rodinka plchů. Jednomu z nich bylo dáno jméno Vítek. Nevím, co si tam bez nás počnou, ale oni si jistě poradí.
Text : MG, foto : Věrka H.
