„Vezmeme skleničku od hořčice….“ .. ne, takto vlastně naše pouť na Svatou Horu nezačala. Bylo to jinak. Brzy ráno po šesté hodině ranní jsme s požehnáním otce Stanislava vyrazili, plni očekávání, na dvoudenní putování. Jáhen Josef Liberda nás spolu s Reginou Tschulikovu seznámili s programem a společně jsme se pomodlili za šťastnou cestu našeho putování.
Na první zastávku v Lužích jsme dorazili kolem půl desáté a s dychtivostí mládí i rozvážného stáří jsme vystoupali schody ke kostelu Panny Marie Pomocné, kde nás měl očekávat zdejší kostelník, aby nás provedl tímto poutním místem. Leč člověk míní a Pán Bůh mění. Pan kostelník zde nebyl. A tak jsme si poslechli výklad virtuálního průvodce, zazpívali Mariánskou píseň, prohlédli okolí kostela a vyrazili směrem Stará Boleslav. Ani jsme se nenadáli a již jsme vystupovali na náměstí ve Staré Boleslavi. Byť bylo úmorné vedro, v bazilice svatého Václava jsme na teplo a cestovní trampoty úplně zapomněli. Naše naprosto skvělá průvodkyně paní Tichá nám začala vyprávět o tomto historickém a poutním místě zajímavosti, které se jinde nedozvíte. Provedla nás nejenom působivou bazilikou, včetně místa, kde s největší pravděpodobností byl zavražděn kníže Václav, a kryptou, kde měl první tři roky po své smrti prostý hrob (než byl slavnostně přenesen do baziliky sv. Víta v Praze a tím fakticky svatořečen), ale mohli jsme zajít i na kůr a zcela spontánně a s radostí zazpívat za doprovodu varhanice Adélky mariánskou píseň, která se nesla celou bazilikou. Ani se nám nechtělo odejít, ale nebylo zbytí, spěchali jsme navštívit baziliku Nanebevzetí Panny Marie stojící na druhé straně náměstí a shlédnout Palladium země České. I zde nás provázela a spoustu zajímavostí nám povyprávěla naše milá průvodkyně.
Čas nezastaví, a tak jsme museli vyrazit dál, směrem ke Svaté Hoře u Příbrami. A aby bylo veselo a cesta k místu určení rychle uběhla „sadili jsme rýži“. Václav Tschulik nás učil, jak doma pěstovat rýži: „Vezmeme skleničku od hořčice, naplníme úrodnou prstí, zatlačíme zrnko rýže, zalejeme a při pokojové teplotě necháme růst. Když vzejde, je to dobré. Když nevzejde, nenecháme se odradit, vezmeme skleničku od hořčice ….“ Tak dlouho sadil a zaléval, až nám k večeři vypěstoval rýži. Po příjezdu a ubytování jsme měli společnou večeři, a představte si náš úžas, když se před námi objevilo maso a …. vařená rýže!
Ale vraťme se zpět na poutní místo Svatá Hora. Dechberoucí, úžasné duchovní místo, z kterého sálala láska a pokoj Svatohorské Panny Marie.
Večer jsme se zúčastnili slavnostní vigilie se světelným průvodem. Při slavnostní mši svaté zazněla Missa s. Wolgangi, kterou přednesl soubor „Kolegium pro duchovní hudbu“, čímž nádherně podtrhl slavnostní ráz této bohoslužby. Boží láskou a pokojem naplněný první den našeho putování byl u konce.
V neděli ráno, po bohaté snídani v refektáři kláštera, jsme se po společném focení na schodech před hlavní vstupní branou již těšili na slavnostní mši svatou. Spolu s poutníky z různých koutů světa jsme oslavili 293. výročí Korunovace sochy Panny Marie Svatohorské. I přes úmorné vedro, které panovalo, byla vidět na tvářích poutníků radost ze setkání s Bohem a Pannou Marií. Po skončení mše a průvodu se sochou Panny Marie se nám dostalo požehnání s krásným závěrem: „Odejděte nebo zůstávejte v Pokoji.“
A my ještě zůstali a čerpali milost tohoto místa každý podle své potřeby.
Po obědě jsme však již vyrazili směrem ke Koclířovu, navštívit a pozdravit otce Pavla Dokládala, rodáka z Jeseníku, který zrovna ten den, tj. 29. 6. 2025 slavil výročí 50-ti let svého kněžství. Bylo to milé a dojemné setkání. Toto poutní místo Fatimského apoštolátu nás přivítalo s otevřenou náručí a pohoštěním pro utrmácené poutníky. Pomodlili jsme se zde modlitbu jubilejního roku a dostali požehnání pro naši misijní službu tam, kde žijeme. Den se již chýlil ke konci a my se slovy díků odjížděli k domovu. Po 20:00 hodině jsme dorazili zpět do Jeseníku, plní nadšení, Boží milosti a pokoje v srdcích.
Děkuji všem, kdo se podíleli na přípravě této cesty: díky patří skvělému a pohodovému řidiči panu Ladislavovi, za hudební doprovod a zpěv Václavu Dvořákovi a Dominice Tschulikové, Václavu Tschulikovi za jeho báječné pohádky, rady a humor, Regině Tschulikové a Josefu Liberdovi za jejich pečování o nás.
Bylo to intenzivní, krásné a požehnané. Ale nic naplat i naše pouť musela jednou skončit.
Veronika Stehlíková, Velké Kunětice
