Z kázání sv. Jana Maria Vianneye:
Vnější pokora se zakládá na tomto:
1) Nechválit se před lidmi dobrými činy a úspěchy, nepovídat o svých dobrých vlastnostech, ale ani o chybách, neopakovat to, co dobrého o nás říkají druzí.
2) Ukrývat své dobré skutky, almužny, modlitby, pokání, dobrodiní prokázané bližnímu nebo skryté milosti, které nám Bůh udílí.
3) Netěšit se z pochval, ale pouze samému Bohu připisovat skutek, kvůli kterému nás lidé chválí; je dobré stočit rozmluvu na jiné téma, abychom přerušili pochvalu.
4) Nemluvit o sobě ani zle, ani dobře. Jsou lidé, kteří o sobě často mluví špatně, aby je ostatní chválili. To je falešná pokora. Nic o sobě nemluvte a buďte hluboce přesvědčeni, že jste ubozí a že Bůh vás na tomto světě ponechává pouze ze soucitu.
5) Nikdy se nehádat se sobě rovnými; je třeba ustoupit, pokud to dovoluje svědomí. Ať se nám nezdá, že pravda je vždy na naší straně. Což se často nemýlíme? Pouze člověk plný pýchy chce vždy stavět na svém.
6) Nebýt smutný, když nás druzí haní – to by svědčilo o nedostatku pokory. Po vzoru krále Davida (srv. Ž 8,5) je třeba děkovat Bohu, když nám lidé odplácí za dobro zlem.
7) Po vzoru Ježíše Krista, který byl naplněn trpělivostí nebo po vzoru apoštolů, kteří se radovali, že mohou trpět z lásky ke Spasiteli, je třeba radostně snášet útisk a znevažování, protože to bude naším štěstím a nadějí v hodině smrti.
8) Nezbavovat se viny a neospravedlňovat se, jestliže jsme se dopustili činu hodného napomenutí. Obyčejně se lidé v takových případech utíkají ke lžím a výmluvám. Kdyby nás nesprávně posuzovali, starejme se především, jestli tím neutrpí chvála Boží.
9) Vyhýbat se tvrdým řečem a chovat se skromně.
Na čem spočívá vnitřní pokora?
1) O sobě smýšlet pokorně, v srdci sami sebe nevychvalovat a být hluboce přesvědčeni, že podle učení Ježíše Krista (srv. J 15,5) bez milosti nemůžeme nic udělat dobře; bez ní nedokážeme dokonce ani jméno Ježíše správně říci (srv. 1 Kor 12,3).
2) Nedělat si těžkou hlavu z toho, když druzí vidí naše chyby, protože právě tehdy máme příležitost pokořit se.
3) Být spokojeni s tím, co dostáváme, a netrápit se tím, že druzí jsou bohatší, schopnější a ctnostnější.
4) Podřizovat se vůli a posudkům jiných, jestliže to není proti našemu svědomí. Člověk opravdu pokorný připomíná mrtvolu, která se nehněvá, když se jí křivdí, ani se neraduje z toho, že ji chválí.
Litanie o pokoru
Ježíši tichý a pokorný srdcem, vyslyš mě! A učiň moje srdce, podle srdce svého.
Od touhy, abych byl vážený – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, abych byl oslavovaný – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, abych byl milovaný – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, abych byl středem pozornosti – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, abych byl chválen – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, abych měl přednost před jinými – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, abych byl tázán o radu – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, aby se souhlasilo s mými názory – osvoboď mne Ježíši.
Od touhy, aby lidé chápali a uznávali mou vůli – osvoboď mne Ježíši.
Od bázně, abych nebyl pokořován – osvoboď mne Ježíši.
Od bázně, aby mnou lidé neopovrhovali – osvoboď mne Ježíši.
Od bázně, aby mne lidé od sebe neodháněli – osvoboď mne Ježíši.
Od bázně, abych nebyl tupený -osvoboď mne Ježíši.
Od bázně, abych nebyl opomíjený – osvoboď mne Ježíši.
Od bázně, abych nebyl zesměšňovaný – osvoboď mne Ježíši.
Od bázně, aby se mnou lidé zacházeli nespravedlivě – osvoboď mne Ježíši.
Abych si nikdy nemyslel, že jsem lepší, než druzí, viděl vždy nejprve trám ve svém oku a potom třísku v oku svého bratra – Pane, smiluj se.
Abych viděl, že můj dluh vůči Bohu je vždy větší než to, co dluží můj bratr – Pane, smiluj se.
Abych se necítil nadřazeným nad druhého, že bych nesnesl jeho bratrskou kritiku a přestal s ním rozmlouvat – Pane, smiluj se.
Abych dokázal, když jsem se s někým pohádal, udělat jako první krok ke smíření – Pane, smiluj se.
Aby jiní rostli ve vážnosti a já abych byl umenšován – Ježíši, dej mi milost, abych potom toužil.
Aby jiní byli milován více než já – Ježíši, dej mi milost, abych potom toužil.
Aby se jiní uplatňovali a já, abych byl odstrkován – Ježíši, dej mi milost, abych potom toužil.
Aby jiní byli chváleni a já zůstal nepovšimnutý – Ježíši, dej mi milost, abych potom toužil.
Aby se jiným dávala přednost přede mnou – Ježíši, dej mi milost, abych potom toužil.
Aby se jiní stávali více svatými, nežli já- jen, když se já stanu natolik svatým, nakolik mohu – Ježíši, dej mi milost, abych potom toužil.
Dej, abych se stále umenšoval a Tys, Ježíši, rostl.
Amen
