Jak už se v našem děkanátu stalo pěkným zvykem, vždy v měsíci květnu se konají májové pobožnosti v přírodě, na místech spjatých s Pannou Marií. Tentokrát v neděli 3.5. na Nízké Hoře, kde bohužel již nestojí samotná kaple zasvěcená Panně Marii. V krásném slunečném dni, kde se kolem nás všechno pěkně zelenalo, zářilo jasnými barvami a sem tam i různými květy, jsme doputovali na kopec zvaný Nízká Hora. Někteří pěšky, na kole či pomocí terénních aut. Nebránilo nic započít samotnou pobožnost, na které nás uvítal a provázel otec děkan Stanislav Kotlář. V celém průběhu májové pobožnosti zaznívaly modlitby a mariánské písně za hudebního doprovodu kapely Zlatohorka. Panna Marie je naší duchovní matkou a my jsme si také připomněli naše maminky, kterým vděčíme za mnohé. Nechyběl ani desátek růžence a krásná zpívaná litanie.
Rok 2026 je vyhlášen Rokem svatého Františka z Assisi, celá církev si připomíná 800. výročí od úmrtí tohoto světce, jenž vnímal veškeré stvoření jako Boží dílo, ke kterému měl láskyplný vztah.
V duchovním zamyšlení zazněl příběh jeho spolubratra svatého Bernarda, při němž se dalo nalézt mnoho věcí k zamyšlení.
Po konci pobožnosti jsme mohli všichni společně pohovořit, zakousnout do něčeho dobrého – sladkého, slaného až po mastné a zapít ledasčím. A přesto, že jsme s sebou měli špekáčky a těšili se na avizované opékaní na ohni, panovala shoda, že v lesním suchu a mírném větru se jich vzdáme. Právě onou pokorou, která by nás měla provázet našimi životy stejně tak jako Pannu Marii a ony světce.
Text: Víťa Klaban, foto: Jarka Fussová
